Čínské nádobí 碗盏

Úvod
ČÍNSKÉ NÁDOBÍ
Historie čínského nádobí
Galerie nádobí
ČÍNSKÉ HŮLKY
Historie čínských hůlek
Galerie hůlek
Návod
Etiketa
ČÍNSKÉ LŽÍCE
Historie čínských lžic
Galerie lžic
Návod
 

Historie čínského nádobí 碗盏历史

RANÉ OBDOBÍ ČÍNSKÉHO NÁDOBÍ

Střepy hliněného nádobí objevené před časem v jižní Číně jsou staré 20 000 let, potvrdili američtí a čínští vědci. Jde tak o nejstarší známé nádoby z hrnčířských dílen na světě, sdělili archeologové podle agentury AP.

Zbytky nádobí byly v jeskynních v Xian-Ren-Dong objevovány průběžně zejména v 60. až 90. letech. Jejich stáří se potvrdilo až poté,
že zbytky kostí a uhlí, u nichž šlo změřit věk, nalezené ve stejných vrstvách
s danými úlomky k nim také patřily.

Objev tímto posouvá časové hranice hrnčířského umu lidstva hluboko
do poslední doby ledové. Vyvrací také dosud hojně rozšířenou teorii, že si lidé začali vyrábět nádobí až v době, kdy se z migrujících lovců stali usedlí zemědělci, tedy zhruba do období před 10 000 lety. Ta už začala brát za své
po nálezech 15 000 let starých hrnců v dalších oblastech východní Asie.

Potvrzení, že hrnčířská výroba s přechodem k usedlému životu nesouvisí, přináší nové otázky o tom, nakolik tato dovednost ovlivnila sociálně ekonomický vývoj lidských společenství v období před 19 000 až 25 000 lety.

Střepy hliněného nádobí objevené před časem v jižní Číně jsou staré 20 000 let, potvrdili američtí a čínští vědci. Jde tak o nejstarší známé nádoby z hrnčířských dílen na světě, sdělili archeologové podle agentury AP.

Zbytky nádobí byly v jeskynních v Xian-Ren-Dong objevovány průběžně zejména v 60. až 90. letech. Jejich stáří se potvrdilo až poté,
že zbytky kostí a uhlí, u nichž šlo změřit věk, nalezené ve stejných vrstvách
s danými úlomky k nim také patřily.

Objev tímto posouvá časové hranice hrnčířského umu lidstva hluboko
do poslední doby ledové. Vyvrací také dosud hojně rozšířenou teorii, že si lidé začali vyrábět nádobí až v době, kdy se z migrujících lovců stali usedlí zemědělci, tedy zhruba do období před 10 000 lety. Ta už začala brát za své
po nálezech 15 000 let starých hrnců v dalších oblastech východní Asie.

Potvrzení, že hrnčířská výroba s přechodem k usedlému životu nesouvisí, přináší nové otázky o tom, nakolik tato dovednost ovlivnila sociálně ekonomický vývoj lidských společenství v období před 19 000 až 25 000 lety.

Střepy hliněného nádobí objevené před časem v jižní Číně jsou staré 20 000 let, potvrdili američtí a čínští vědci. Jde tak o nejstarší známé nádoby z hrnčířských dílen na světě, sdělili archeologové podle agentury AP.

Zbytky nádobí byly v jeskynních v Xian-Ren-Dong objevovány průběžně zejména v 60. až 90. letech. Jejich stáří se potvrdilo až poté,
že zbytky kostí a uhlí, u nichž šlo změřit věk, nalezené ve stejných vrstvách
s danými úlomky k nim také patřily.

Objev tímto posouvá časové hranice hrnčířského umu lidstva hluboko
do poslední doby ledové. Vyvrací také dosud hojně rozšířenou teorii, že si lidé začali vyrábět nádobí až v době, kdy se z migrujících lovců stali usedlí zemědělci, tedy zhruba do období před 10 000 lety. Ta už začala brát za své
po nálezech 15 000 let starých hrnců v dalších oblastech východní Asie.

Potvrzení, že hrnčířská výroba s přechodem k usedlému životu nesouvisí, přináší nové otázky o tom, nakolik tato dovednost ovlivnila sociálně ekonomický vývoj lidských společenství v období před 19 000 až 25 000 lety.

PORCELÁN

Porcelán (zastarale též porculán) je keramická hmota, vzniklá vypálením keramického těsta tvořeného směsí kaolinu, ostřiva a taviva. Používá se
pro výrobu nádobí, sanitární keramiky, elektrických izolátorů, dlaždic, ozdobných předmětů, v dentální keramice a mnoha dalších předmětů.

HISTORIE PORCELÁNU SE ZAČALA PSÁT V ČÍNĚ

Tajemství výroby a pálení porcelánu první objevili vynálezci v Číně. Už zhruba od roku 700 př. n. l. se v Číně pálí tzv. protoporcelán. Jsou to ještě ne zcela bílé, ani transparentní výrobky. Pravý porcelán se v Číně vyrábí asi až od 7. století
n. l. Název kaolín vznikl od názvu kopce Gaoling (čti: Kao-ling;
高岭), kde těžili porcelánovou hlínu. Porcelánové zboží s celadonovou glazurou bylo určeno jen pro císaře a jeho dvůr. Do Evropy se čínský porcelán dostal kolem roku 1290, kdy ho dovezl ze svých cest po Asii Marco Polo. Název "porcelán" vznikl
z italského slova "porcella" – mušle, protože ji hmotou připomíná, a když se kousek odštípne, zůstane po něm ploška připomínající mušli. Od té doby se Evropa snažila porcelán vyrobit sama.

Po nějaké době, kolem 15. století se sice začal čínský porcelán dovážet
ve větším množství, ale bylo to stále velmi drahé zboží, které se vyvažovalo zlatem. Evropské porcelánky zatím nedokázaly pálit na tak vysokých teplotách, jaké porcelán vyžadoval. Jedna z prvních evropských napodobenin byl tzv. Medičejský porcelán v 15. století v Itálii. Byla to pórovitá hmota ze směsi bíle se pálících jílů, která nedosahovala takové pevnosti a už vůbec ne transparentnosti. Byla dekorována kobaltem, kterým se napodobovaly čínské porcelánové malby. Ty se uplatnily i na známé delftské fajánsy z Holandska, které napodobovaly i tvary čínské porcelánové nádoby. Objevit složení porcelánové hmoty se v Evropě podařilo po více než desetiletém úsilí až Ehrenfriedu Waltheru von Tschirnhaus a saskému lékárníku Johannu Friedrichu Böttgerovi (Janu Bedřichu Böttgerovi) r. 1708 v Míšni. Jeho první pokusy však připomínaly spíše tvrdou kameninu.

Při správném poměru všech složek a jejich dobrém vypálení vznikl dostatečně tvrdý, bílý a průsvitný materiál – porcelán. V Evropě byl tento postup velmi komplikovaný, na rozdíl od čínského porcelánu vyráběného ze speciálního jílu, který se dal přímo v Číně těžit z přírodních ložisek, bylo nutno v Evropě nalézt odpovídající kombinaci všech ingrediencí, jak co se týče jednotlivých složek, tak i jejich poměru. Lze tedy vliv orientálních manufaktur na objev porcelánu
v Evropě považovat za spíše inspirativní.

 

  Cinska_vaza_velka